Jak neutratit všechny peníze


Ačkoli se snažím, nedokážu být nějakým způsobem "organizovaná". V životě mi vládne chaos a věci, co mám zapsané v diáři se vždy od reality velmi liší. Ale to vše by se zvládnout dalo. Horší je, že neumím vycházet s penězi. Nikdy. A myslím, že už by byl ten nejvyšší čas se to naučit. Nebo byl před několika lety.

To, že jsem s penězi v peněžence vyšla vždy skoro pouze do konce týdne, kdy jsem již v pátek počítala každou korunu, už bylo znamení toho, že bych s tím měla něco dělat. Nemyslete si, já něco dělala. Stanovovala jsem si matematicky limit na každý den, který mohu vyčerpat aby mi vždy zbyla i nějaká rezerva jenže ... to byl top ve slevě a bumho "Holt si zítra nic nekoupím." říkala jsem si vždy, když jsem vycházela z obchodu. Ale druhý den jsem se již načapala jak si kupuji již v pořadí druhé latté a cheesecake k tomu.

V Irsku se to změní. Jako spoustu věcí.
Když se blíží nějaká velká událost vždy je lepší začínat s něčím právě od ní. Takže. Až budu v Irsku začnu na sobě makat. Až budu v Irsku budu víc psát články třeba i do rezervy. Až budu v Irsku začnu šetřit.. Ještě abych nešetřila, když budu muset na měsíc vyjít se sedmi sty eury. Jenom ta představa mě děsila.

A v Irsku mezitím...
Jsem tu již deset dní a za tu dobu by nebylo téměř dne, kdy bych neutrácela. V úterý to bylo 50 euro, ve středu 45, včera kupodivu jen 6 a dnes také 6 (ale to jen díky tomu, že jsem okamžitě z práce letěla domů, protože jinak by to nedopadlo dobře.

Báječný svět shopaholiků.
"Není nic, co by mi udělalo větší radost," říkám si "než koupit tričko za 4 eura, nebo kalhoty za 10 a boty za 23, košili za 11.." A tak nakupuji vše co tak nesmírně potřebuji a všechny ty výhodné věcičky mě ženou do jedné veliké propasti bez peněz. "Když nám dojdou peníze, tak ani žebrat nebudeme moct jít, protože s tím oblečením, co máme by nám to nikdo nesežral." smějeme se s kamarádkou. Smutné.
Ale on je tu Primark! Tedy Penneys aneb Primark. A jako naschvál je asi 50 metrů od mé práce.

Co s tím můžu dělat? Do konce měsíce zbývá ještě dní a peníze nepřibývají, ale ubývají. Abych ak vůbec měla na to, dostat se do Čech...
Myslím, že potřebují pomoc.
Nebo alespoň hodně silnou vůli.

3 komentáře:

  1. Ta fotka je krásná ! :)

    gabulka-lovelygirl.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Jůůů, ty botky vypadají zajímavě :) Bezva barvička.
    Ráda bych tě pozvala k sobě na blog, kde právě probíhá giveaway : http://dullsinea.blogspot.cz/2013/04/jarni-giveaway.html.
    Potěší mě, když se zúčastníš.

    Hezký den
    Dullsinea

    OdpovědětVymazat
  3. Heleď já to mám s mamkou spíše naopak.Všichni mi pořád říkají proč mám nové oblečení a kde na to beru.Nejde ani o to,že bychom byli nějak bohatý,spíše o to že to umíme shánět.Boty které stojí 1 000,by mi nikdy nekoupila,protože ví že mi pořád(bohužel)roste noha a na internetu je sežene tak za 700plus,mínus.A možná bych ti poradila prodávat oblečení které nenosíš,jinak prostě až bude ten nejhorší den bez peněz,tak ti to nedá a přestaneš utrácet :)Projeď si internet třeba na něco narazíš ;))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši reakci.