Stádia kocoviny


Nesejde na tom, jak moc velká jsi dáma. Jednou to přijde. Jednou za čas to musí přijít.
Někdy se na tebe Míra prostě vykašle a musíš pít bez něj.


1. ZAPÍRÁNÍ

Vzbudíš se a rozhlédneš se. Všude kolem je rozházené oblečení, jedna bota u dveří, druhá u tvý postele.
Ne, to se neděje.
Hledáš peněženku, kterou nemáš.
Ne, tohle se určitě neděje.
To někdo jinej se rozhodl zdemolovat půlku bytu, někdo ti schoval peněženku a snědl celou zmrzlinu v posteli.
Vstáváš a máš jasno. Tohle. Se. Neděje.  Obranný mechanismus chrání od tvrdé reality.

2. VZTEK

Zapírání se dalo na ústup a bolestivá skutečnost uhodila. Pozoruješ horkou páru stoupat z rychlovarné konvice a uvědomuješ si, že nemáš občanku, peníze, kreditku. Zato máš modřinu přes celou nohu, nepříjemný pocit v krku a cvaknutí konvice ti přijde jako by uhodili gongem přímo u tvé hlavy.
Jak se to mohlo stát? To jsem tak blbá, že jsem si vážně dala tolik piv/panáků a opila se?
Kdo za to může?
Všichni, co tam ten večer byli se mnou.
Jo! Je to jejich vina!

3. KDYBY

Kdybych jenom zůstala doma.
Stálo to vůbec za to?
Mohla jsem si pouštět filmy a tancovat si po bytě. Mohla jsem si dát páteční relax. Ale whiskey? Proč?

4. KRIZE

Ne, nebude to lepší. Jsem ten nejhorší člověk na celym širym světě.
Smutek a lítost se rozlejzá do každé části tvého těla.
Jak jsem to mohla udělat?
Potřebuju obejmutí.
Obejmutí s extra porcí cibule, kuřecím masem a smetanou na křupavém těstíčku.
Jo, vlastně teď potřebuju pizzu.

5. SMÍŘENÍ
S jídlem, kávou a v županu se dá přijmout i ten nejhorší osud.
Hodinová sprcha a 14-ti hodinovej šlofíček u televize.
A nakonec projít se zmrzlinou a ke dnu na štěstí.

2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. ó děkuju, když bych měla jistotu, že mě za její publikaci
      a) nezvařou
      b) nebudou nenávidět a házet po mě kamení na ulici
      a kdyby jí někdo četl tak bych do toho i šla :D

      Vymazat

Každý názor se počítá!