Jak naložit s ex


Aneb křehké bestie.

Sobotní ráno, kdy bolest hlavy pomalu ustupuje za vůně čerstvé kávy. Sedím se svým kamarádem v mamacoffee a čekám na pohlazení v podobě jemné pěny z horkého latté. Zatímco Vítek, který je už týden po rozchodu se svým přítelem, mi pouští klip Taylor Swift- Blank Space s tím, že má chuť svému (už) expříteli udělat to samý, co ona zpívá v tom klipu.
"Jednou jsme se s kamarádkou nudili a šli na online hry po holky. Našla jsem hru, kde jsi mohl být Taylor Swift a mstít se jejím ex přesně podle tohodle klipu. Bylo to ujetý. To se na mě nezlob."
"Ujetý bylo, že jsi na prahu svých dvaceti let hrála online hry pro devítiletý holky." zamračil se Vítek.
"Ne, ale o to víc to bylo špatný. Podívej, já jsem v klidu a zasměju se tomu, ale kdyby mi bylo devět a hrála bych hru, kde se klukovi mstím tak, že mu rozstříhám jeho oblíbený tričko, hodim mu mobil do fontány nebo rozmlátim auto, tak pak je mi upřímně líto budoucí generace, protože ty holky budou už vážně labilní." snažím se to vysvětlit jak nejlíp umím, ale vzhledem k tomu, že se mi mé dávky kofeinu ještě nedostalo, zní to spíš jak obhajoba před smrtí.
Naneštěstí Vítek už svou kávu měl, díky mým pozdním příchodům, tudíž byl plně při smyslech.. "Jak to myslíš?"
"Jsou malý, nepoznaj, že to neni tak úplně normální a vyrostou z nich hysterický bestie. Nechtěla bych být pak jejich ex."
"Řekla bestie osobně." zasmál se.
"No dovol?"
"Mám ti připomenout jeho jméno?"
"Opovaž se."

O jedno latté, džbán vody a jeden citronový cheesecake později jsem si dovolila nad tím uvažovat.

Vybavuju si přesně konverzaci na tom samým místě dva měsíce zpátky.
"Je to jednoduchý. Nepíše mi. Dobře.
Přenesu se přes to? Jasně. Nepotřebuju ho. Nezajímá mě.
A víš ty co? To neni, že by mi nepsal tim, že by o mě snad už neměl zájem. On mi totiž ani nemůže napsat.
A víš proč? Haha. Protože už nežije. Vůbec. Neni mezi náma. Stalo se to takhle.
Už mě štvalo jeho rozporuplný chování. Tak jsem šla k němu, že mu přinesu svoje domácí mandlové latté než půjde do práce. A hádej co. S tajnou přísadou. Cyankáli.Tím, že věděl že má moje domácí mandlové latté, tak tu chuť hořkých mandlí nepoznal.
Šel do práce s dobrou náladou. Vzhledem k tomu, že tam měl tu svojí kolegyni, co dělá jógu a je nechutně ohebná, a se kterou určitě něco měl, protože jí lajknul fotky na facebooku. Každopádně, jelikož s ní něco měl, tak jí přece neřekl, že to kafe má od jiný holky. On mě určitě předevšema zamlčoval. Byla jsem tajná bokovka. Určitě jo. Tím líp pro mě, nikoho nenapadne, že by snad cizí holka jako já mohla být jeho vrahem.
Pak se napil a dostavily se příznaky, Bylo mu špatně, zvracel, měl závratě, začal se dusit, jak mu jed pronikal více do těla, až se mu zastavil dech úplně. Jeho kolegyně byla zoufalá a začala mu dávat umělý dýchání a to je u cyankáli právě ta legrace. Protože při dýchání z úst do úst byla ohrožena kyanovodíkem, který on zrovna vydechoval a tak umřela i ona skrze ústa, které měli patřit jen mě.
A já teď jen čekám, kdy se objeví někde oznámení data jeho pohřbu, abych si vzala ty dlouhé, černé krajkové šaty a klobouk a z povzdálí se s ním naposled rozloučím až ho budou pomalu zasypávat hlínou."

Nejsem šílená.
Ale do dnes si pamatuju Vítkův výraz v obličeji.
Dále také táhlé ujišťování, že je to skutečně pouze příběh z mé hlavy, který mi má ulehčit mé trápení.
Mám pocit, že ho obavy z toho, že má kamarádku vražedkyni přešly až v momentě kdy mi můj nebožtík opět napsal.

Možná, že je to teda normální.
Možná, že každá jsme ve skrytu duše bestie, která se probudí jakmile nám někdo ublíží.
Já se držím představ o trávení a jiné...

"Rozešel se se mnou krátce po tom, co jsme si to rozdali. Chápeš to? Pot ještě nestihl zaschnout a on hned, že si myslí, že bude lepší když by jsme se rozešli. Po třech měsících vztahu. Tak jsem se zvedla, že teda jo, že dobře, jdu. Při vstávání se mi ale nějak zamotala hlava, přeci jen nebylo to jednoduchý, a omylem jsem zrovna kolenama spadla přímo do jeho rozkroku. Prý ho to bolelo. Mrzí mě to, ale občas mívám závratě z nečekaných zpráv." vyprávěla Vítkova druhá kamarádka, když si k nám přisedla a my jí obeznámili s tématem Taylor Swift a porozchodových bestií.

S Vítkem jsme jen nehnutě seděli.
"Tohle téma je na něco silnějšího než kafe." prolomil ticho Vítek

Ještě, že existujou písničky, který nám bestiím ukážou, že nejsme osamělé:
https://www.youtube.com/watch?v=ubvV498pyIM
https://www.youtube.com/watch?v=e-ORhEE9VVg

4 komentáře:

  1. Ach ty rozchody...a vztahy. A porozchodove kontakty. A kolotoce. A rozhodnuti, ze uz nikdy vice...

    OdpovědětVymazat
  2. Koukám, že je to všude stejné..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 100% vždyť jsme všichni jenom lidi

      Vymazat

Každý názor se počítá!