Fashionweek backstage s modelem


Zítra zahajovací party (dvě dokonce, to bude těžký si vybrat) a od té doby už tu máme zase fashion week. Celý týden, kdy budeme všichni přesycení módou tak, že i ve snech se nám budou objevovat vysněný lodičky. 

A je to přesně rok, co jsem v rámci Fashion weekové horečky také na zahajovací party potkala modela, o kterém už tu konec konců i článek byl.

Víte, žila jsem v té době v domnění, že všechno je výměnný obchod. Tenhle model mi slíbil, že mě vezme do zákulisí, když s ním půjdu na večeři. Večeře byla tragická, zákulisí bylo prostě zákulisí.

Fashion week se tenkrát konal na Strahově v Ateliérech.
Napsala jsem modelovi, že už jsem na místě a on pro mě došel. "Ahoj" vykouzlila jsem falešný úsměv. "Ahoj" odpověděl. A to bylo na čtvrt hodiny všechno, co řekl. Asi nervozita, říkala jsem si.
Prošli jsme mlčky do backstage. Představte si makeup stolky s MAC kosmetikou uprostřed nějaký prázdný haly. Boží. Všude zmatek, chaos, ale všichni překypující optimismem. A všichni něco štěbetají a smějí se. Makeup artisti jsou jedni z nejvíc optimistických a veselých stvoření. Zajímalo by mě čím to, jestli se tou kosmetikou nějakou nesjíždí, ale je to tak, ještě jsem neviděla, že by někdo týhle rasy byl zašklebený. Ale jsou děsně důležitý, krom toho, že jsou schopný z obyčejný holky udělat modelku a z modelky třeba mimozemšťana nebo postapokaliptickou bytost. Kolem jednoho modela se točilo několik lidí, sehraný týmy. Pak že móda je příliš sólistická. Vůbec, tohle byla jasná týmová práce.

Tohle přesně se mi líbí v našem malém rybníčku. Ať přijdu kam přijdu všichni jsou tam kamarádi, všichni se znaj a tváře se začínaj opakovat. I když nemůžu říct, že já bych kdy s jakoukoliv takhle opakující se tváří za předka rozhovor delší jak 5 vět nedejbože navázala přátelství.

Najednou model konečně promluvil. "Tamhle je občerstvení."
Usmála jsem se. 

"Uvidíš nás se převlíkat. Můžeš porovnat, kdo je hezčí." Zasmál se.
A vážně modelové si pak stoupli do řady a začali se oblékat. Ještě kolem nich běhali lidi a upravovali je do poslední chvíle než se dali do pohybu.
Pak se na mě třetí v řadě usmál. Začali vycházet a mě došlo, že jsem sice v zákulisí a mám v ruce pidi ovocnej salátek, ale že nevidím tu hlavní show co se děje tam. A navíc se tu s nikým nebavím. Jen se snažím pohledem vyhýbat ty šílený ženský, co si na mě chtěla ze srandy vyzkoušet svoje dovednosti s makeupem. A tak nějak přemýšlím, proč jsem si kdy vůbec myslela že je zákulisí něco spešl a zajímavýho.

0 komentářů:

Každý názor se počítá!